Oddíl Nakayama se primárně věnuje tradičnímu karate a sebeobraně. Vedení oddílu je spojeno s dalšími nezávislými projekty (Lukostřelba a Hrdinové Vysočiny), které nejsou jeho součástí. Z praktických důvodů jsou informace k těmto přidruženým aktivitám dostupné zde.
Historie
Oddíl tradičního karate Nakayama vznikl poprve v roce 1992 v Pelhřimově, při TJ Spartak. Název oddílu tvoří od samého počátku jméno mistra, který má navždy svoje místo v historii karate - Masatoshi Nakayama (13. 4. 1913 - 15. 4. 1987).
Oddíl Nakayama jsme se rozhodli založit proto, aby žáci mohli dál pokračovat ve studiu karate. Od roku 1990 až do roku 1992 bylo karate v Pelhřimově možné cvičit pod záštitou Akademie Jana Ámose Komenského formou jednorázových kurzů, který začal a skončil bez možnosti dalšího růstu cvičenců. Zde musím zmínit ještě jedno jméno - Pavel Kopecký, který s kurzy pod AJÁK začal a později jsem po něm vedení těchto kurzů převzal. Při vzniku oddílu byl nápomocen Ing. Ladislav Michek, který nám poskytl kontakt na Ing. Rachmy Soebaja, který se stal garantem našeho rozvoje a růstu. Členové oddílu Nakayama se tak mohli účastnit soutěží, seminářů a zkoušek na stupně technické vyspělosti. V roce 1993, když vznikla první organizace tradičního karate v ČR, jsme byli u toho jako jeden ze zakládajících oddílů.
Když se nyní ohlížím zpět, musím říci, že na samém počátku v roce 1990 bylo karate cvičeno s velkým nadšením. Vlastně kromě juda a karate v té době žádné jiné bojové umění v Pelhřimově nebylo. Zákonitě přes náš oddíl prošlo mnoho lidí, kteří později s karate skončili a zakládali vlastní oddíly a kluby bojových umění. Snad nevadí, když nebudu nikoho jmenovat. Byl by to opravdu dlouhý seznam jmen.
Uspořádali jsme několik ročníků Budóshow, kde mohli diváci vidět nejrůznější bojová umění. Pořádali jsme soutěže pro děti, semináře s našimi učiteli a přáteli. Pelhřimovský oddíl zažil chvíle rozkvětu i úpadku. V roce 2005 jsem ze zdravotních důvodů (nesouvisejících s cvičením) rozhodl s karate skončit. Přestože to nebylo lehké rozhodnutí, s odstupem času to nepovažuji za chybu, ale důsledek přirozeného vývoje.
Současnost
Nyní (léto 2021) se začíná oddíl Nakayama znovu zvedat jako fénix z popela. Přestože jsem na několik let musel s cvičením přestat, na karate jsem nikdy nezapomněl. Říká se, že amputovaná končetina je pocitově stále přítomna, i když fyzicky chybí, tohle je možná stejné. Pravděpodobně je to tak i proto, protože jsem od samého počátku oddílu Nakayama nevnímal cvičení karate pouze prostředkem k získání výhod a snazšího života.
Od samého počátku cvičení karate se na oddílové úrovni snažíme dodržovat pravidla, morální a filozofické principy, které vznikaly společně s prvními technikami karate a díky kterým jsou techniky karate pozvednuty na vyšší úroveň – karatedó (tradiční karate). Jsem rád, že i po všech těch letech, výhrách, prohrách mohu stále jít po stejné cestě s přáteli a učiteli.
Dnes tedy znovu otevíráme pomyslné dveře tělocvičny - dódžó pro všechny, kteří chtějí studovat tradiční formy karate. Chtěl bych upozornit všechny zájemce o cvičení, že na každého čeká dlouhá cesta a mnoho zkoušek. Uvědomte si, že se chcete učit a zvládnout bojové umění a bojová umění neznamenají jít a každého, kdo vám stojí v cestě praštit nebo kopnout. Uspějí pouze ti, kteří nebudou používat technik karate pro svůj vlastní prospěch. Vychovávat rváče není smyslem karate. Pravým karatekou se člověk nestane pouze skrze fyzické cvičení, je potřeba víc – slušnost, pokoru, poslušnost, obětavost a upřímnou snahu se neustále zlepšovat - na cvičení, doma, ve škole, navenek i uvnitř sebe.
Karate-dó
Karate nejsou jen techniky, karate není jen bojové umění pro sebeobranu. Historie a tradice nás učí, že "v karate není prvního úderu", "vše začíná a končí rei (pozdravem-úklonou)". Tradiční pojetí karate je přirovnáváno k cestě. Japonsky se cesta řekne Dó. Mluvíme tedy ne o karate, ale o Karatedó - cestě karate. Velmi zjednodušeně se dá říci, že až zvládnete základní techniky, kata, pak se na karate začnete dívat jinýma očima. Začnete hledat co dál, začnete se sami sebe ptát, co dál?
Je to prosté, budete dál cvičit fyzicky, ale také o karate začnete přemýšlet. Přál bych si, aby každý student karate byl od začátku dobrým člověkem, to ale mnohdy nejde - pevně však věřím, ze se každý může dobrým člověkem stát, karate nemá sloužit k vlastnímu obohacení. Tradice karate nás učí, že je správné a žádoucí mluvit pravdu, poslochat rodiče a starší, zkušenější. Karate z nikoho neudělá člověka lepšího než jsou ostatní, to musíte udělat vy sami v sobě a věřím, že každý má v sobě potenciál na zlepšení. Tradice nám určuje ctít staré mistry a máme Dódžó kun - pět základních a po staletí neměnných pravidel chování. Základem je jejich pochopení a následování v životě - karate netrénujete jen v dojó, karate postupně pronikne do všech aspektů vašeho života. To je karatedó - přijmout odpovědnost sám za sebe a být pro ostatní přikladem a dobrým člověkem. Osss.
Dočetli jste až sem - pokud máte stále nutkání poznat a odhalovat společně s námi zatím skrytý svět tradičního karate, studovat karatedó s námi, pak neváhejte a vstupte – dveře našeho dódžó jsou dokořán...